Fenomén zvaný SIDEMOUNT
- první dojmy -

 

 

Po letech "otálení a pošilhávání" mě okolnosti přimněly seznámit se s boční montáží flašek nazývané důvěrně sidemount. Protože jsem měl možnost odzkoušet si na vlastním hrbu postupně dvě laděnky, nedá mi abych se tu nepodělil o první zážitky...

Všechno co tu píšu je pouze můj osoní pohled a moje osobní názory, vycházející z mých prvních zkušeností!

 

Hned na úvod předhodím pár informací, které považuju za stěžejní pro genezi mého subjektivního pohledu na boční montáž:

Léta se potápím s konfigurací zádové desky a tupláku 2x12l vycházející z dnes už standardního modelu amerických technických potápěčů přezdívaných DIR. Před lety jsem tady na stránkách pár větami obhajoval, proč jsme s tim začali a vlastně do dneška je pro mě celá koncepce zatím nepřekonaná pro typ ponorů, které dělám (byť od té doby už doznala jistých změn). Většina ponorů se točí kolem náročnějších českých vod - přehradní nádrže Slapy a Orlík s občasnými výlety za hranice všedních dnů typu: vraky Polsko, doly Německo, jeskyně Francie, jezera Rakousko atd.... Z toho vyplývá požadavek na co možná největší univerzálnost (jedny cajky pro všechno a pro všechny), nějaká ta bezpečnost a hloubky vzduchové až trimixové s rozháněním dekomprese běžnými nitroxovými směsmi a kyslíkem ve stejdžích.

Proč teda sidemount?

Se vstupem do jednotek zabývajících se jeskyněmi a seznámením s velkými tahouny českého speleopotápění jako je Dan Hutňan, Radek Husák, Martin Honeš (který dnes už bohužel není mezi námi) a dalšími mazáky se ukázalo, že DIRáckej tuplák není pro jeskynní penetrace, kterými se zabývají, ideálním řešením. Pro složité transporty náročným jeskynním terénem byl těžký a neohrabaný a v některých pasírovačkách nepoužitelný. Něco jiného je dojet autem k vodě a skočit do ní a něco jiného je táhnout cajky 3 km po škrapech, suťácích, nízkými pukllinami, přes hory-doly a pak prolézt myší dírou pod vodou.

Když jsme před pár lety objevili první videa se Stevem Bogaerdsem, zdálo se, že nový vítr je jasný. (Otázkou je, zda slovo "nový" je na místě, protože podobnými pokusy už potápěčský "pravěk" prošel, leč ne v tak ucelené a odladěné - nebo řekněme "dobře prodané" konfiguraci.)...

Tady je asi už na místě odprezentovat některé první sidemountové poznatky, které jsem si odnesl hned po prvním vykoupání s boční montáží. A dalších pár ponorů mě v nich zatím utvrzuje...

V podstatě ihned po prvním zanoření se dostavil dominantní dojem, že potápění se sidemountem je úžasně příjemné, stabilní, skvěle se drží trim, potápěč si zachová dostatečnou pohyblivost - jako by ani nebyl obtěžkán neforemným náčiním. Zkoušel jsem tehdy plavat v malé hloubce, kde se udržet bývá nejobtížnější a vylezl jsem nadšený...

Nic není bez háčků

Je jasné, že každá mince má dvě strany. Bylo by velmi naivní myslet si, že sidemount nebo řekněme "moderní sidemount" může zcela nahradit zádovou montáž.

Neexistují prostě stoprocentně univerzální řešení a o potápěčských aktivitách to platí jakbysmet. Bogaertsova videa jsou velmi působivá a zdá se, že britský genius je napůl ryba a i další potápěči používající sidemount, si plavání s ním nemohou vynachválit. Rozšiřuje se v mnoha výcvikových systémech a zdá se být novou vlnou. Jenže...

Něco jiného je ponor v teplé, dejme tomu mexické, vodě a v mokráči a něco jiného je evropská ledovka se suchým oblekem třeba v orlické hlubině. Proč? Objem a odpovídající zátěž! Zatímco na mokráč v mělčině stačí sotva pár kilo, menší láhev a "camelback" v roli kompenzátoru vztlaku, pro sucháč bude situace trochu horší. Se svými proporcemi se musím dovážit třeba 12kg(!) olova rozptýlenými nejen v zádových kapsičkách, ale i kolem boků. Pokud máte občas hoňky se zády jako já, víte o čem je řeč - "zlomený" v pase absolvuji ponor a tiše odtrpím následující hodiny po vynoření.

Našel jsem ale i další neklady pro moje běžné použití - záměrně nepíšu "mínusy", protože věřím, že jednak s obecným vývojem boční montáže a jednak s prohlubováním mých vlastních osobních zkušeností v této oblasti, se mohou některé následující detaily změnit k lepšímu:

Oproti "dirácké klasice" působící zcela uceleným a kompaktním dojmem, mě zaskočilo oblékání do sidemountu - kde mi připadá, že bloudím ve spleti hadiček a věcí kolem na které je třeba dát při zapínání pozor, aby se třeba nezamotaly jedna do druhé, či se někde něco nepopletlo. Je to určitě dáno i nezkušeností, ale prostě kompaktnost zádové desky "all-in-one" je pro mě pohodlnější.

S tím možná trochu souvisí i další poznámka na úkor boční montáže - zdá se mi, že je mnohem citlivější na personální seřízení. Zatímco tuplák prostě padne na zádech "každému" jen s titěrným doladěním, je-li vůbec nějaké potřeba, u sidemountu se mi jeví, že skoro pro každého člověka bude seřízení trochu jiné. Snad jenom velmi podobné postavy si budou moci sidemount navzájem prohodit, nebo zapůjčit bez úprav popruhů, umístění D-ringů a podobně, což trošku omezuje pohodlí při týmové spolupráci...

Další velkou otázkou na níž teprve hledám ucelenou odpověď, je bezpečnost v buddyteamu s použitím jen malinkého kompenzátoru vztlaku. Navíc jak jsem si stihnul všimnout, dost často se nahrazuje sucháčem, a v extrémních terénech se dokonce křidélko nenosí vůbec. Co ale pak udělat a jak se zachovat při zaplavení suchého obleku vodou třeba díky natržení, nebo při nutnosti vytáhnout někoho druhého z vody, toť celkem dilema!

Pro kompletnost ještě poznamenám jeden prvotní nezvyk a sice práce se dvěma oddělenými lahvemi. Jejich použití má určitě výhodu v obratnosti a prostupnosti pod vodou. Jenom je třeba myslet na rozumné rozložení spotřeby mezi oběma lahvemi a pravidelně prohazovat automatiky. Kdo je z minulosti zvyklý na "frnacouzský" systém, nebude mu to dělat potíže, ale pro nováčka v této disiplíně to vyžaduje určité další soustředění, než se proces zautomatizuje...

Jak mi to prozatím vychází na body?

 

+++ obratnost pod vodou a vyvážení

+ snažší transportovatelnost i v náročném terénu

+ komfortní přístup k ventilům - vše je "po ruce"

 

--- hůře použitelné se sucháčem

- méně kompaktní při oblékání než backplate systém a počáteční chaos při použití s více lahvemi

- seřídit na svojí postavu

- jak s bezpečností v týmu (?)

- nezapomenout na francouzský systém oddělených lahví

 

Tolik moje první dojmy. Dá se předpokládat, že některé z nevýhod (a možná i z výhod) se po nasbírání zkušeností přehodí do opačné kolonky, ale prozatím po několika ponorech to vnímám, jak píšu. Obecně bych shrnul své dosavadní dojmy o sidemountu jako skvělý systém pro jeskyňáře, pro rekreační potápění při jednodušších ponorech v moři a pro holky co se nechtěj tahat k vodě s těžkym tuplákem na zádech. Naopak jako nepříliš vhodné řešení pro náročné a hluboké ponory v chladné vodě typu Orlická přehrada...

A vlastně bych tu ještě na úplný závěr mohl prozradit jeden typ, že velmi dobře odladěný systém má kumpán Radek, který ho používá s určitými úpravami jako nosič zálohy při potápění s rebreatherem...

 

...

 

Článek se pokusím doplňovat o nasbírané poznatky a věřím, že třeba pomůže případným zájemcům... Už teď tuším, že na některé vyslovené myšlenky v článku možná získám vývojem konfigurace jiný pohled, stejně jako ho měnili "služebně starší" uživatelé sidemountu. Pokusím se proto v článku postupně zachytit i vývoj úvah nad tímto typem konfigurace...

Článkem nechci a ani nemůžu pojmout sidemount jako ucelené téma a už vůbec nemám ambice dělat bez zkušeností nějaké testy! Bočních montáží se prodává v současnosti na trhu mraky komerčně a mraky se jich bastlí "v garáži" s větší či menší kvalitou. Takže je pravděpodobné, že globální hodnocení by bylo neobjektivní. Snažím se prezentovat jenom to, co mi připadá jako společný jmenovatel koncepce, nikoliv konkrétního modelu. A i to může být s otazníkem...

 

 

 


text:DrKozel, ilustrační foto: Janko Dzúr a Drkozel, © 2013-2014